Ze zámecké historie: Hanuš Krakovský z Kolovrat – život

Tento článek chce připomenout velmi zajímavou osobnost březnické zámecké historie Jana Karla Nepomuka Krakovského z Kolovrat, známého pod jménem „Hanuš“ (1794-1872). V tomto a příštím čísle bude nastíněn jeho život a v číslech následujících jeho mecenášské a vlastenecké aktivity. Hanuš totiž významně podporoval české umělce včetně Boženy Němcové a sám stál u zrodu národních institucí. Účastnil se také Slovanského sjezdu v Praze v r.1848, který měl za cíl sjednotit Slovany žijící v rakouské monarchii.

Krakovští z Kolovrat zdědili Březnici po rodu Jeníšků z Újezda v r. 1728. Důkazem toho je také erb zasazený v průčelí zámecké věže, který se skládá ze znaku Krakovských z Kolovrat (červenobílá orlice) a pánů Jeníšků z Újezda (půlený jednorožec). Hanuš se ujal správy nad březnickým panstvím po smrti svého otce Josefa Marii r.1824. Před tím absolvoval právní obor na Univerzitě Karlově v Praze a pracoval ve službách Českého zřízení zemského, kde byl povýšen do funkce guberniálního rady.

Ludvík Fürst Hanuše nazývá „vzácným jevem soužití lidu s vrchností“. (Fürst 1948: 5) Podle zkoumaných zdrojů se Hanuš těšil velké oblibě poddaných, jejich žádosti většinou vyřizoval kladně, byl dobrým hospodářem a finančně podporoval kulturní život v Březnici. V roce 1851 byl jmenován čestným občanem města Březnice. Jako projev díků se Hanuš rozhodl živit 8 zchudlých březnických měšťanů a měšťanek. Hanuš byl dvakrát jednohlasně zvolen starostou města Březnice (1849 a 1861), „z tohoto úřadu se však poděkoval“.(Fürst 1939: 19)

Hanuš Krakovský z Kolovrat hojně cestoval. V zámeckém archivu se dochovalo několik jeho cestovních pasů. Jsou cenným zdrojem faktografických informací. Pasy mají různou platnost, většinou jeden rok, ale také třeba 48 hodin, jsou psány většinou německy nebo francouzsky. Hanuš procestoval Nizozemí, Německo, Francii, Anglii, navštívil Španělsko a Apeninský poloostrov (Benátky, Neapol, Řím…), později také Maltu, Palestinu a Jeruzalém. V cestovních dokumentech se dozvídáme, že byl svobodný, katolické víry a také, jak vypadal. Vzhled Hanuše popisuje také Božena Němcová v Pohorské vesnici: „Hanuš byl vysokorostlý; rázné tahy jeho tváře zmírněny byly výrazem lidumilnosti a dobroty, jež v srdci jeho opravdu spočívaly.“(Němcová:66)

V cestovním pase z r.1837 z Francie najdeme v kolonce „zvláštní znaky“ poznámku: páska přes pravé oko. Hanuš na pravé oko oslepl a po zbytek života přes něj nosil černou pásku. Není však jasné, jak ani kdy se mu to stalo. Podle některých zdrojů mu oko vypíchla větev při lovu, podle jiných ho zasáhla kapka lávy při návštěvě sopky Vesuv. Na zámku jsou k vidění jak obrazy, kde má Hanuš obě oči zdravé, tak jeho portréty s páskou přes oko. Ani ztráta jednoho oka Hanuše nedonutila vzdát se lovu a střelby. Nechal si zhotovit speciální pušky, jejichž pažba se jako obvykle přikládala k pravé líci, ovšem před obličejem se puška stáčí doleva, aby Hanuš mohl mířit levým okem. Odborně se pažba nazývá „s vyhnutím pro levé oko“, německá terminologie tento typ nepříliš uctivě nazývá „pažba pro mrzáka“. Tyto pušky se dochovaly a je možné je vidět ve zbrojnici zámku Březnice.

Zdroje:

• Fürst, Ludvík. Hanuš z Kolovrat. Praha: Bozeň, spolek rodáků a přátel města Březnice, 1939.
• Fürst, Ludvík. Březnické paměti o roku 1848. Praha, 1948.
• Kubů, Naděžda a Jiří Boris Pelikán. Sylaby státního zámku Březnice. Praha: Národní památkový ústav, 1991.
• Dolínek, Vladimír. Zbraně Františka Nováka pro Hanuše Kolovrata. 2017.
• Němcová, Božena. Pohorská vesnice. http://www.rodon.cz/admin/files/ModuleKniha/28-Pohorska-vesnice.pdf [cit.2020-02-19]
• Zámecký archiv